Sdělovací prostředky se velmi omezeně zajímají o činnost jednotlivých výborů či komisí. Když už, tak je zajímá počet jednání a nikoliv to, co se projednávalo. A prakticky vůbec je nezajímá účast jednotlivých poslanců, jejich aktivita při projednávání sněmovních tisků či dalších bodů programu. Podobné je to s vystoupením poslanců k jednotlivým sněmovním tiskům či diskuse k projednávaným bodům programu.
Druhou složkou práce je kontrolní činnost vůči vládě. Zde jsou možnosti písemných a ústních interpelací či dopisů s podněty od občanů, které poslanec zasílá ze své regionální poslanecké kanceláře jednotlivým ministrům. Opět sdělovací prostředky málo informují o závažných témat těchto interpelací, nepátrají po meritu věci či nemají zájem zjistit, jakým způsobem a zda se problém vyřešil či nevyřešil. A to nehovořím o problémech jednotlivých občanů, které se každý z poslanců pokouší řešit ve svém volebním obvodu.
Dalším možným hodnocením práce poslanců je jejich aktivita a činnost v regionu. Opravdu by mne zajímalo, kolik novinářů osobně navštívilo tu či onu regionální kancelář. Osobně si myslím, že nestačí telefonicky zjišťovat, zda je či není poslanec v pondělí v kanceláři.Vždyť poslanec může být na jednání s odbory, na městském či krajském úřadě či na jednání s občany, kteří se z nějakých důvodů nemohou do kanceláře dostat.
Ale především se veřejnost musí zajímat o práci svých zástupců dlouhodobě a nikoliv pouze před volbami. Jedná se přece o přenesení důvěry občana voliče na svého zástupce. A to nejen z programových či ideologických důvodů, ale také z důvodu důvěryhodnosti toho kterého zákonodárce. Každý občan může navštívit svého poslance a vyjádřit svůj názor nejen na jeho práci, ale i na fungování státu jako celku. Bez této zpětné vazby nebude rozvoj demokracie, nebude se prohlubovat občanská společnost a nemůže být kvalitnější práce zákonodárce.

