Stav dnešní společnosti a potřeba levicové politiky

6. 11. 2019 8:10:37
Levice nejen v České republice poněkud tápá, protože stále tahá za kratší konec politického provazu. Přitom řada problémů a jejich řešení může oslovit širokou veřejnost.Chce to pouze větší odvahu,méně populismu a více levicovosti.

Přesto, že životní úroveň a kvalita života v naší zemi roste, že je Česká republika velmi bezpečnou zemí s nejnižší nezaměstnaností, že existuje ekonomická a politická stabilita, tak se stále nemohu vyvarovat pocitu ohromného napětí v celé naší společnosti. Ano, mohou k tomu přispívat sami politici, kteří pro politický úspěch udělají snad cokoliv. Od strašení občanů před uprchlíky, před ekonomickou krizí či před bezpečnostními hrozbami z východu, až po lži politiku, které jsme svědky každý den. Připadá mi, že si někteří politici či politické strany ani neuvědomují, jakou medvědí službu pro křehkou demokracii a těžce vydobyté svobody v naší zemi dělají. Velkým problémem je i vymizení autorit z naší společnosti a nedostatek úcty člověka k člověku či k jeho často odlišnému názoru.

Zajisté k této blbé náladě přispívá i jistá míra deziluze a skepse z polistopadového vývoje. Podle posledního průzkumu veřejného mínění podporují téměř tři čtvrtiny respondentů polistopadový vývoj, nicméně značná část, zejména starší generace vzpomíná na jistoty, které jim režim před listopadem 1989 poskytoval. Dokonce se zdá z názorů ze sociálních sítí, že tito lidé jsou ochotni svobodu a demokracii směnit za autoritářský režim, pokud jim přinese některé jistoty a zejména méně životních starostí. Že je to klam nijak neřeší. Přesto jsem přesvědčen, že by politici měli více naslouchat těm, pro které „kapitalismus“ žádné velké štěstí nepřinesl. Prostě proto, že tito lidé si svoji svobodu rozhodování dostatečně neprovázali s osobní zodpovědností. Je třeba si uvědomit, že v naší společnosti stále existují chudí lidé, kterým sice český sociální systém zajišťuje základní životní potřeby, nicméně o nějakém růstu životní úrovně si tito lidé mohou jenom zdát. U mladé generace a nejen u ní se dostupnost bydlení stává noční můrou, která brzy vystraší nejen občany, ale zejména politiky.

Stále u řady lidí převládá to staré známé: To oni, my nic. K tomu hledání vnějšího nepřítele, ať již v podobě negativního vztahu k minoritám, byrokratické Evropské unii či k NATO, ale také k Rusku či čínské ekonomické a politické expanzi. Nejde přitom o to, že si nějak v EU společně nerozumíme. Jde o to, že si často nerozumíme ani u nás doma. Jako bychom si přestali vážit svobody a skutečné demokracie. A těchto nálad ve společnosti zneužívají politici, kteří v dnešní relativně dobré době hledají vlastní témata k oslovení svých voličů. Zároveň je třeba si přiznat, že často trpíme nedostatkem sebevědomí, všudypřítomným pesimismem, závistí a záští, která u mnohých občanů vede až k osobnímu nepřátelství. A to si pak řada spoluobčanů vybíjí především na sociálních sítích.

Relativizace pravdy, vzájemné osočování a napadání, zhoršení mezilidských vztahů, přispívají k tomu, že schází lidská soudržnost a vzájemná úcta. Vzniká nedůvěra, která je brzdou rozvoje naší vlasti. Zvykli jsme si na pohodlí, dostatek zboží v regálech a na slušnou životní úroveň pro drtivou většinu občanů. Ale nějak jsme cestou od listopadu 1989 poztráceli osobní spoluodpovědnost, sociální cítění a tolik potřebnou solidaritu. Technologie lidi nepřibližuje, ale naopak oddaluje. Proto mnozí z nás žijí ve fikci, kterou jim mnozí politici a zejména média nabízí. Tak jako je dnes daleko snazší ovlivňovat veřejné mínění a radikalizovat celou společnost. A je třeba si připustit, že kvalita vzdělávacího systému značně pokulhává za rychlými změnami ve společnosti. A není to pouze o výši platů pedagogů.

Nevím, proč si mnoho lidí myslí, že svoboda projevu znamená mít právo lhát či si vymýšlet. Namísto toho, abychom hledali chyby v nás, je hledáme u jiných. Je to nejen alibistické, ale i hloupé a laciné. Často zaměňujeme aktuální a hlavní problémy dneška za ty zástupné a méně podstatné. A hlavně, striktně a důrazně nepožadujeme řešení každodenních problémů u svých volených zástupců. Mimochodem, demonstrace a stávky ve Francii, Chile, Libanonu či Iráku zřetelně ukazují, že nelze stále dokola tolerovat rozvírání pomyslných nůžek mezi bohatými a elitami a většinovou společností. Je třeba dělat politiku ve prospěch většiny společnosti. A jak hloupě vedená a pro veřejnost nesrozumitelná je stávka ve školách, v porovnání s požadavky a cíli, které levicová hnutí ve světě požadují a za něž demonstrují.

Nejen politologové či ekonomové, ale i velmi bohatí lidé upozorňují na nutnost změn ve společnosti. Dokonce navrhují vyšší zdanění zisků a majetku těch nejbohatších. Prostě chce to větší míru přerozdělení bohatství společnosti. Přes tyto náznaky však ve velké míře tahá současná levice za kratší konec provazu. Důvodem je zklamání široké veřejnosti, neplnění si programových priorit a příklon levice k liberalismu a k podpoře globalizace jako celku. Pro většinu levicových voličů jsou levicové strany málo radikální a málo odvážné. A to jak programově, tak především při prosazování reálné politiky. Proto volí rozličné nevyzkoušené alternativy, které se nakonec ukáží jako slepá cesta pro většinu občanů země. Stav dnešní společnosti si vyžaduje levicovou politiku. Politiku, která bude jasnou a srozumitelnou alternativou vše objímající politiky catch all party či řady pravicových populistických stran.

Autor: Antonín Seďa | středa 6.11.2019 8:10 | karma článku: 0.00 | přečteno: 2x

Další články blogera

Antonín Seďa

Evropská armáda je slepou cestou k zajištění obrany České republiky

Po vstupu naší země do Evropské unie se stále vede laická i odborná debata nad tím, jak provázat bezpečnostní strategii ČR s naším členstvím v NATO a v EU. Je nutno si uvědomit, že zajištění obranyschopnosti naší země je drahé.

14.11.2019 v 9:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Antonín Seďa

Cena Bezpečnostní rady státu

Cením si toho, že jsem obdržel Cenu Bezpečnostní rady státu za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky v hlavní kategorii ročníku 2019. Zvláště proto, že se s panem premiérem moc nemusíme. A on to ví.

1.11.2019 v 14:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Antonín Seďa

Pár postřehů ke Dni vzniku samostatného československého státu

Den vzniku samostatného československého státu by neměl být pouze dnes volny, ale měl by být dnem, kdy si připomeneme novodobou historii naší krásné země.

24.10.2019 v 8:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Další články z rubriky Miniblogy

Věra Mrhačová

66. Monstrózní poprsí a monstrózní ostuda

Léto sice v plném proudu, ale lehce se ochlazuje. Sestra se chystá migrovat na svou letní návštěvu na divoký východ za rodinou, tudíž i k nám, a jako obvykle je ve stresu, jak říká: „Tu emigraci nám byl někdy čert dlužen“.

26.10.2019 v 17:20 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jan Vargulič

Pitevní stůl..

Připravoval jsem se - tu a tam se zásadní výpomocí - na nedělní vycházku do parku a z rádijka, jež mám skoro stále v provozu, jsem se dozvěděl, že kdesi u nás mají fungl nový pitevní stůl. Naplnilo mne to uspokojením z toho, že..

28.9.2019 v 13:24 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jiří Opálka

Slunečno, občas déšť

Stručné zamyšlení se nad počasím, vztahy.. a pár fotek. Docela dlouho jsem zvažoval, zda vůbec publikovat, ale nakonec, posuďte sami.

27.9.2019 v 19:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Věra Mrhačová

65. Umírej potichu :-)

Máme periodu, já i pes, tak těhotný není nikdo, tak fakt nevím, na co tu náladu svádět. Dneska máme taneční, ale pochybuji, že zvládnu jít na parket. Jsou věci, které slušná začátečnice prostě nedělá.

27.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 9.50 | Přečteno: 192 | Diskuse

Ondřej Tomek

Odporné divadlo o klimatu

V New Yorku se koná nebo konal klimatický summit OSN. Odporné, křivé setkání, na kterém se vrcholní

25.9.2019 v 10:29 | Karma článku: 19.69 | Přečteno: 358 | Diskuse
Počet článků 413 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 936

Autor je členem ČSSD od listopadu 1989. Od roku 1994 byl zastupitelem města Uherské Hradiště. Od roku 2002 do roku 2017 byl poslancem Parlamentu ČR. Další informace lze získat na www.antoninseda.cz.

Najdete na iDNES.cz